Specialista na přírodní linoleum,
marmoleum, vinyl, pvc
a další podlahové krytiny

Nabízíme prodej a odbornou instalaci


Historie linolea
aneb
Od kdy lidé vlastně znají linoleum?

"Za vším hledej ženu!" ...říká se.Linoleum ovšem „vynalezl“ muž.
Byl to angličan a jmenoval se Frederick Walton /1834? – 1928/.

Frederick Walton

Jak linoleum vzniklo?

1855 - Mladík, jemuž bylo terprve něco přes dvacet let, si všiml, že na plechovce od barvy se vytvořil zaschnutím lněného oleje zajímavý, pevný a pružný povlak. Většina z nás takovou věc hodí do popelnice a jde užívat radosti života. Ne tak sir Walton. Začal se trochu věnovat alchymii (s malou nadsázkou) a tento proces zkoumal hledajíc využití vzniklého produktu v praxi.

1860 - Pokusy pana Waltona vyvrcholily vytvořením jakésiho laku, který Sir Walton pojmenoval Linoxin a patentoval ho. Linoxin se snažil prodávat výrobcům tkanin s cílem namáčet látky do laku a vytvořit tak hydrofobní, čili vodoodpudivou tkaninu. Lak na tkanině ale brzy popraskal a o takovýto, pramálo trvanlivý produkt, nebyl valný zájem.
Když se nedařilo, shořela navíc siru Waltonovi jeho první fabrika a ještě byl postižen nepříjemnou bolestivou vyrážkou. Informační zdroje taktně mlčí o jaký bacil konkrétně šlo, což není nějak zvlášť pro nás důležité, hlavně že to pan Walton ustál a nevzdal se.

1863 - Sir Walton nadále hledal využití linoxinu a snažil se o jeho vylepšení. Vytvořil směs linoxinu, dřevěných pilin, korkového prachu a pryskyřic a aplikoval ji na hrubou tkaninu. Tak vzniklo první Waltonovo linoleum, které ovšem dostalo jméno Kamptikon.
Tento název byl záměrně zvolen tak, aby byl podobný názvu Kamptulikon (z řeckého „kampto“ což znamená „pružný“). Kamptulikon byl produkt - podlahovina, kterou patentoval pan Elijah Galloway už v roce 1843. Jednalo se o směs korkového prachu a kaučuku. Na trh byla uvedena v roce 1862 na mezinárodním veletrhu v Londýně, kde sklidila světový úspěch. Kritici Kamptuliconu vytýkali jeho neatraktivní šedohnědou barvu, proto bylo později potiskováno olejovými barvami. Takováto povrchová úprava byla sice krásná, ale málo odolná a s krátkou životností. Problémem byla i rostoucí cena kaučuku, což využil právě pan Walton a použití kaučuku se při výrobě Kampticonu vyhnul.

EXPO LONDON 1862   kamptulicon 1862

1864 - Sir Walton přejmenoval "Kampticon" na "Linoleum". Název vznikl z latinských slov Linum a Oleum, což je len a olej. V tomtéž roce založil továrnu "Linoleum Manufacturing Company" v Staines nedaleko Londýna. Město Staines se stalo hlavním světovým výrobcem linolea. V roce 1911 pracovalo ve Waltonově fabrice 350 lidí. V roce 1956 továrna vyráběla 2675 metrů čtverečních linolea každý týden. Staines lino se stalo světovým pojmem.

Frederick Walton - patent linoleum   Staines Linoleum manufacturing company   Staines Linoleum manufacturing company   Staines linoleum _ promo

Verso Staines Linoleum  1950s design linoleum floor

Konkurence nezahálela a velmi rychle reagovala přihlašováním podobných patentů a zakládáním továren na výrobu podlahovin podobných linoleu.

Armstrong 1927 - Cork Linoleum  linoleum - 1929

Frederick Walton udělal chybu, když si název "linoleum" nenechal opatřit ochrannou obchodní známkou. Konkurenční výrobci začali nazývat své výrobky rovněž "Linoleum". Sir Walton podal proti těmto výrobcům žalobu, ale neuspěl. "Linoleum" se tak stalo obecným názvem už 14 let po svém objevení a je hojně užíváno dodnes.

1877 - Sir Walton patentoval výrobek s názvem Lincrusta. Jednalo se o výrobek na bázi linolea ovšem určený pro obkložení stěn. Více než barevně byl tento produkt zajímavý svými plastickými vzory, byl omyvatelný a snadno udržovatelný. Krása tohoto výrobku je nepřehlédnutelná.

Lincrusta by Walton  Linkrusta - Wikipedia.de

Tento výrobek našel uplatnění od výzdoby interiérů královského paláce až po instalace v železničních vagónech. Dodnes se přírodní linoleum vyrábí i v modifikaci pro obložení stěn a převzali ho i výrobci syntetických lin.

O mnoho let později, v roce 1970 byla továrna v Staines uzavřena a od roku 2000 na onom místě bylo otevřeno – jak jinak v dnešní době – nákupní centrum. Výrobu linolea na tomto místě připomíná bronzová socha dělníků nesoucí roli linolea.

Staines linoleum memorial

Od počátku výroby do dnes prošlo linoleum pestrým vývojem. Významně se rozrostla nabídka barev a vzorů i povrchových úprav a vyráběných tvarů.
Linoleum plnilo v historii i vojenskou misi. Vysokozátěžové lino bylo používáno na amerických vojenských lodích. Jmenovalo se „Baetleship linoleum“. Z lodí ho odstranilo až zjištění při útoku na Pearl Harbor, že šlo o dobře hořlavý materiál. Dnešní lina jsou na tom s hořlavostí o dost lépe.

beatleship linoleum

I v uměleckém světě si přírodní linoleum vydobylo významné postavení. Ovšem nikoliv jako podlaha, i když o krásně provedených podlahách je na místě mluvit jako o umění, teď mám ovšem na mysli dobře známý linoryt. Linoryty proslavil, mimo jiné zručné umělce, také Pablo Picasso.
Zde jedno z umělcových děl:
„Petite Tete de femme couronée“ - Malá hlava korunované ženy

Pablo Picasso 1962 - Petite Tete de femme couronée

Hezké, co říkáte?
Linoryty jsou dnes hodně rozšířenou formou uměleckého vyjádření, ale ryje se spíš do PVC, než do přírodního lina.

Opusťme historii a podívejme se opět do současnosti výroby linolea.
Přírodní linoleum je dnes vyráběno třemi hlavními výrobci:

  • Armstrong DLW
  • Tarkett
  • FORBO



Každý výrobce linolea obohacuje náš trh bohatstvím barev a dekorů a my díky tomu můžeme téměř bez omezení tvořit překrásné interiéry.
Soudobým největším výrobcem je švýcarská společnost Forbo group - divize Forbo flooring. Je nejen největším, ale taky nejstarším výrobcem linolea na světě.

Na stránkách Forbo se můžete podívat jak se vyrábí linoleum dnes:

marmoleum - výrobní proces

Forbo o své historii



Otevřít hlavní stránku

Zavřít tuto stránku